Jak Čech ke Camaru přišel

První velká cesta do Ameriky je asi vždy spojená se spoustou očekávání.

A to platí i o autech. Když je jasné, že pro udržení komfortu svobody pohybu :-) se musí nějaké půjčit, začne dilema s jeho výběrem. Místní půjčovny (na SF letišti) nabízí velký výběr od zelených Priusů, přes entry level Chevrolety Cruze (čili "ňáký-Daewoo") až po Corvetty. Tu jsem samozřejme od začátku preferoval, ale vždy byl buď Petr nebo Robin proti - zřejmě můj nápad, že si budou losovat, kdo pojede ten den mhd a kdo autem, se jim zas až tolik nezamlouval :-)

Nicméně na jednom jsme se shodli - na cestování po americe chceme něco amerického, něco s čím bude trochu zábava. Rychle jsme vyloučili všechny pick-upy a přerostlé buicky. Když jsme v autopůjčovně Budget (i když název trochu odrazoval) objevili známého transformřího čmeldu Bumblebeeho - Chevy Camaro, bylo vybráno. V naivní doměnce, že tu bude neustále svítit sluníčko a že budeme mít příležitost to nálěžitě využít, jsme sáhli po kabrioletu. Camara dělají ve dvou provedeních - 3.6 litrový šestiválec LT, pro ty jenž chtějí namachrovaného zlouna, ale nepotřebují extra svaly navíc, a pak plnokrevný model SS - s 6.2l osmiválcem, 317kw (426 koni), a 569 Nm krouťáku. Pochopitelně (protože jsme v americe) vše v automatu.

Trochu překvapivá byla cena - a doteď jsme ji úplně nepobrali. Normální Camaro LT se slabším šestiválcem vycházelo na ty 3 týdny na 1500 USD, Camaro SS pak dokonce na 2200, slabší kabriolet stál o něco víc, než slabší coupé, ale verze SS byla jen za 900 USD. Nebylo co řešit, kdo by chtěl ve slunné Kalifornii coupé, když může mít levnější kabriolet, kdo by raději šáhl po dietní verzi, když může mít levněji plnotučnou. Zarezervovali jsme Camaro SS convertible a tiše doufali, že nemají v systému nějakou chybu a po příletu nám neoznámí, že bohužel... Ale vyšlo to. Buď je něco pravdy na tom, že Camaro SS convertible stojí za největším úbytkem amerických fotbalistů v poslední době, nebo jsme měli opravdu štěstí. Zajimavé je, že stejné odstupňování cen měla i většina ostatních autopůjčoven, jakoby to běželo na stejné db, nebo to je nefalšovaný kartel. :-)

K ceně je samozřejmě nutné připočítat daň (vše se tu uvádí bez ní, pro Californii je necelých 10%). Rozumné je přidat i nějaké to pojištění, alespoň ekvivalent našeho povinného ručení. Celkem nás to vše vyšlo na cca 1500 USD.

Podle všeho by pro řízení v Kalifornii měl stačit pouze současný český plastový řidičák, ale pro jistotu jsem si před odletem zařídil i mezinárodní. Vyřídí vám ho většinou po předložení 1 fotografie na počkání na odboru dopravy za 50 Kč. Pro ameriku je potřeba tzv ženevský vzor (z roku 1949). Trochu obsolete :-)

Obrazek-2a

Jako Evropané mámě k americkým autům různé předsudky. A to i k těmto novodobým svalovcům. Všichni předpokládáme, že jsou sice hodně rychlí, tedy v přímce, ale k jízdním vlastnostem máme určitý despekt, vrcholící obavami z občasné nutnosti projet nějakou zatáčkou. Moc jich tu nemaji nemají, ale najdou se i extrémní vyjímky jako např. známá Lombard street.

Jak to dopadne, když po těch 10 hodinách v letadle, hodině ve frontě na customs a další hodině ve frontě u autopůjčovny konečně usednete za volant, otočíte klíčkem a nastartujete? Fatálním zklamáním :-) Zvuk nikde, výkon nikde, není z toho vidět, je to jak hrom do police, klepe se to, je to tvrdý jako prase a tři lidi se do toho i přes rozměry menšího autobusu skoro nevejdou.

S finálním hodnocením ale ještě pár dní počkám, ani snad ne proto, abych vás udržoval v napětí (předpokládám, že vám to je většine stejně jedno), ale protože to prostě chce čas :-)

Obrzek-1

Camaro totiž podlě mě docela věrně ztělesňuje celou ameriku jako takovou - velké, seběvědomé, na papíře skvělé, spousta zajímavých a hezkých věcí. Ale taky dost překvapivých negativ, které bychom rozmazleni z evropy nikdy nečekali. Určitě je možné se do něj / ní zamilovat, ale pověstný okamžitý WOW efekt nikde. Na to jsme od nás z Čech moc zhýčkaní.